První pokusy sociálně zabezpečit občany, kteří nemohou pracovat a shánět obživu, ať už z důvodu nemoci, úrazu či stáří, nacházíme až na úsvitu moderních dějin. Do té doby ve středověku převládal názor, že péče o práceneschopné je věcí rodin či církevních institucí. Církev poskytovala hlavně almužny a přístřeší.

Feudálové řešili jen mimořádné situace spojené s koncentrací chudiny a z toho vzniklými sociálními bouřemi. V letech 1771 a 1781 byly například v rakouské monarchii vydány dva předpisy, tzv. penzijní normály, zakládající nárok na penze pro vdovy a sirotky po státních úřednících a druhý pro zaměstnance, kteří se po alespoň deseti letech uspokojivé služby stali neschopnými práce.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se