Myšlenka družstevního bankovnictví je v České republice stále živá. Pro mnohé jedince s výrazně negativními zkušenostmi z minulosti zcela nepochopitelná skutečnost, pro jiné naopak vítaná informace. V současné době je na českém trhu plně funkčních 20 družstevních záložen, které splnily podmínku navýšení základního jmění alespoň na 35 miliónů korun. Klienti v nich mohou získat zajímavé a především levnější služby, než jaké nabízejí standardní bankovní domy. Především se jedná o výnosnější vklady a levnější úvěry.


Sektor záložen prošel ozdravnou kúrou
"Dnes na českém trhu působí už jen dvacet finančně zdravých družstevních subjektů. Celý sektor záložen prodělal spoustu zásadních ozdravných opatření. Díky tomu družstevní záložny konečně navazují na vysokou kvalitativní úroveň, která panovala v dobách první republiky, kdy na trhu působily pouze seriózní instituce," říká Oldřich Zajíc, tiskový mluvčí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami.
Družstevní záložny se dočkaly nové a již poměrně kvalitní legislativy, zákonodárci výrazně zpřísnili některá pravidla. Především záložny již nemohou zakládat dceřiné společnosti a od konce ledna letošního roku musí mít všechny povinně základní jmění minimálně 35 miliónů korun. Hodně se zpřísnila také kontrola.
Výsledkem je, že lidé mají o služby družstevních záložen i přes četné krachy většiny kampeliček z let 2000 a 2001 stále zájem. Objem vkladů se pohybuje okolo 2,5 miliardy korun, počet členů záložen činí přibližně dvacet tisíc.
Tuto skutečnost také dokládá narůst vkladů členů od roku 2002. "Každoročně se vklady zvýší o 25 až 30 procent," dodává Zajíc. Podle jeho slov je také zajímavá skutečnost, že do družstevních záložen vstupují i lidé, kteří již mají za sebou negativní zkušenost a na vlastní kůži zažili krach kampeličky. Peníze, které následně dostali ze zajišťovacího fondu, nadále ukládají v družstevních záložnách.
Pozitivní je, že lidé jsou dnes výrazně opatrnější, než byli v souvislosti s kampeličkami před několika málo lety. Zajímají se o detaily a svůj vklad si dobře promyslí.
O samotných kampeličkách v mediálním světě již také není mnoho slyšet. Masívní reklamní kampaně slibující nereálné zisky jsou již dávno minulostí. Naopak hospodaření těchto institucí je velmi obezřetné. Družstevní záložny, podobně jako jiné finanční instituce, musí po poslední novele zákona dodržovat stejné předpisy a náležitosti jako standardní banky.


Jaké výhody nabízejí družstevní záložny
Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech z roku 1995 v platném znění definuje několik základních činností, kterými se záložna může zabývat. V prvé řadě se jedná o přijímání vkladů od členů a poskytování úvěrů svým členům. Družstevní záložna může také poskytovat finanční leasing pro své členy. Nelze opomenout ani provádění platebního styku, vydávání a správu platebních prostředků pro členy - například platební karty.
Členové družstevní záložny mohou také svou kampeličku využít coby ručitele úvěru. Kampelička se po získání licence může stát také směnárnou.
Zájem lidí o družstevní záložny je ale hlavně kvůli výhodnějším vkladům. Mnohem lepší úročení stále působí jako magnet, i když rozdíl proti termínovaným vkladům v bankách již není tak výrazný jako v době krachů kampeliček. Zatímco u většiny termínovaných vkladů v bance klient nevydělá po zdanění více než jedno procento za rok, u záložen se tyto roční zisky pohybují mezi necelými třemi až čtyřmi procenty. To přitom není až tak překvapivé. Družstevní záložny totiž nemusí odvádět zisk akcionářům. O výnosy se podělí sami družstevníci, a to právě formou výhodnějších úroků.
Výhodou vkladů u kampeliček je také jejich pojištění. Stejně jako v bance jsou vklady na jméno v záložnách pojištěny na 90 procent zůstatku, maximálně do částky 700 tisíc korun.
Výhody u záložen jsou spojené také s poskytováním úvěrů. V řadě případů získá klient výhodnější podmínky než v bankovním domě. Důvod je opět jednoznačný - kampeličky půjčují svým členům, nemusí na této činnosti tolik vydělávat, a tak mohou nabídnout lepší podmínky.


Nechvalně známá historie kampeliček v Česku
Družstevní záložny existovaly v zemi již za první republiky. Tehdy ale fungovaly zcela bez problémů. Jejich konec nastal v roce 1953, kdy je komunistický režim sloučil do České státní spořitelny. V roce 1995 se poslanci rozhodli obnovit tuto tradici a záložnám umožnili po 40 letech návrat na tuzemský trh. Problémem se ale stala nekvalitní legislativa.
Největší chybou bylo, že kampeličku si mohl založit prakticky kdokoli, a to bez ohledu na odborné znalosti, zkušenosti a morální předpoklady. Na jedné straně sice zákon přísně vymezil, jak smějí záložny své peníze investovat, na druhé jim ale umožnil zakládat dceřiné firmy a do nich přesouvat peníze zcela nekontrolovatelně. Toho také řada nepoctivců využila a vydělala na úkor českých střadatelů. K založení kampeličky totiž postačilo jen půl miliónu korun.
V době největšího "rozkvětu" kampeliček v roce 1999 se jejich počet vyšplhal na 139. Více než 125 tisíc lidí přitom mělo v záložnách uloženo téměř 11 miliard korun. Hospodaření záložen v té době často připomínalo pyramidové schéma, kdy jsou náklady a výběry hotovosti financovány přílivem nových vkladů. To bylo způsobeno nereálně vysokými úroky a masívními reklamními kampaněmi.
Výsledek - většina vkladů se ztratila v pochybných obchodech. Členové padlých kampeliček nakonec dostali od státu odškodnění ve výši osmi miliard korun.


Družstevní bankovnictví v cizině - bez problémů
Že idea družstevního bankovnictví je životaschopná, nejlépe ukazují zkušenosti ze zahraničí. Kupříkladu ve Spojených státech amerických existuje téměř deset tisíc družstev a počet členů se pohybuje okolo 85 miliónů lidí. Každý třetí Američan je tak členem nějaké kampeličky.
Velmi dobře se družstevním bankám daří také v zemích Evropské unie. Zvláště rozšířené jsou v Irsku. Hojně se s nimi setkávají také obyvatelé Velké Británie.

Seznam všech činných družstevních záložen se základním kapitálem 35 miliónů korun a více