Kam obíhá oběživo?

Loni na podzim nástup globální finanční krize výrazně "rozvířil" jak názory lidí na bezpečnost různých spořicích či investičních nástrojů, tak zejména i jejich vlastní chování. Kam však naše domácnosti v poslední době alokují (spíše "ukrývají") své úspory, je stále dost záhadné. Přitom lidé stále výrazně spoří a neutrácejí - maloobchodní tržby stále prohlubují meziroční pokles (v listopadu o meziměsíčních 2,9 % na -4,9 %) po říjnovém pádu o 4,7 % a ani vánoční utrácení nebylo nijak divoké.

Vlna vkladů na účty v bankách přišla jako reakce na zjištění, že našich bank se krize pravděpodobně nijak nedotkne, ale zejména na zvýšení sumy pojištění vkladů (a potenciální či alespoň proklamované 100% garance vkladů). Banky tehdy za pouhé 4 měsíce posbíraly od lidí 110 miliard korun, což byl dosud běžný celoroční objem růstu. Tato obří vlna na přelomu roku je zřejmá na grafu č. 1.

Od jara se však situace zcela obrátila (s výjimkou dubna, kdy bylo připsáno 7,5 miliard podpory stavebnímu spoření). Banky tak přes úpornou snahu, nabídku vyšších úroků a reklamní masáž za posledních známých 7 měsíců (květen až listopad) získaly od klientů ubohých 7 miliard korun.

Přesto mají domácnosti jen v bankách uloženo již od letošního jara přes 1,43 bilionu korun, což na domácnost dává průměr skoro 450 000 korun.

KDE TO ROSTE

Nepochybně se za poslední rok z přílivu peněz těšit nemohou ani ostatní "tradiční" produkty - jen mírný růst vložených úspor vykáží penzijní fondy, i když 25 miliard není zanedbatelná suma, stavební spoření již stagnuje a je zahrnuto v termínovaných vkladech bank. "Lepší spoření" v pojistných produktech KŽP a IŽP nesignalizuje žádné velké úspěchy, podílové fondy zažily krutý odliv 32 miliard korun jen z fondů peněžního trhu (velká část se ovšem zřejmě přelila právě do bankovních vkladů).

O sumě držené v tezaurované likviditě lze jen spekulovat, ale zřejmě přesahuje 200 miliard, možná i čtvrt bilionu korun a pravděpodobně stále roste.

Obrovská suma dva a čtvrt bilionu korun tak dává na domácnost již průměr 565 000 korun. A to prosím jen ve finančních aktivech, nepočítáme nemovitý ani movitý majetek. Třetina z toho je sice poněkud hůře (bez očekávaného výnosu či dokonce se ztrátou) likvidní, ale nikoli nedosažitelná. Rodina s úsporami "pouhých" půl milionu korun je tedy již podprůměrná, i když víme, že jakýkoli průměr je jen statistická fikce.

Vlivem nejisté situace se střednědobě značně snížilo tempo růstu zadlužení domácností, které 964 miliard korun. Tím, jak se zpomalil růst úspor v bankách, zdánlivě rychleji v posledních měsících roste zadlužení domácností, ale musíme mít na zřeteli, že z toho přes 70 % je úvěrů na bydlení. Ani celkové tempo růstu není nijak kritické, jak ukazuje graf č. 2.

Meziroční růst sice přesahuje 100 miliard korun, ale za čistý rok 2009 zřejmě tuto psychologickou laťku nepřesáhne. A obecně je zadlužení domácností stále nižší než 40 % úspor, takže žádné velké riziko pro finanční sektor a českou ekonomiku nepředstavuje. Jak banky, tak domácnosti však skokově zvyšují opatrnost při nejistém výhledu zaměstnanosti a mezd.

Zhruba lze uvažovat o tom, že bude platit paretovský poměr, tedy že 20 % populace drží 80 % úspor. Neoficiální předpoklad, že u nás bude až 100 tisíc lidí (domácností) s finančními aktivy vyššími než 5 milionů korun znamená, že tito lidé sami by měli minimálně půl bilionu korun. Tedy skoro čtvrtinu všech úspor by vlastnil pouhý 1 % podíl (domácností) až 2,5% podíl (obyvatel, protože domácností je u nás asi 2,5 milionu).

I kdybychom vzali v potaz z výzkumu PS, že dalších 5 % (200 000) domácností má přes dva miliony korun, celkem by šlo o dalších až 500 miliard korun. Pak dalších 14 % domácností s víc než půlmilionem by dalo dohromady možná až dalších 500 miliard korun.

K paretovskému poměru tedy sice ještě "kousek" chybí, ale přece jen se k němu blížíme: 1,5 bilionu z celkových 2,2 bilionu korun vlastní pětina domácností.

5 % nesplácených úvěrů

Podle ČNB vzrostl počet všech nesplácených úvěrů (domácností i podniků) na konci listopadu na 5,1 %. V roce 2008 přitom nesplácené úvěry představovaly jen 3,2 %. I když je současné číslo poměrně velké, analytici České spořitelny očekávají jeho další růst, především vinou rostoucí nezaměstnanosti. Vrcholem by tak měl být rok 2010, kdy by procento nesplácených úvěrů mohlo dosáhnout až 10 %.

Výzkum alespoň naznačuje

O tom, nakolik o svých úsporách neradi hovoříme byť jen v anonymních výzkumech, svědčí například ten Poštovní spořitelny, v němž se lidé "přiznali", že mají na účtech nebo doma jen necelou polovinu výše uvedené statistiky. České domácnosti mají naspořeno nejčastěji (22 %, tj. 707 tisíc domácností) od 20 do 50 tisíc korun. Úsporami do 20 tisíc korun disponuje podle průzkumu 18 % rodin (578 tisíc domácností). Třetími nejčastějšími úsporami s podílem 16 % (půl milionu) českých domácností, je rezerva od 50 do 100 tisíc korun. Jen 10 % prý nemá úspory žádné, naopak ovšem 14 % dotázaných uvedlo, že mají doma nebo na běžném účtu k dispozici více než půl milionu, 5 % má dokonce rezervu přesahující dva miliony korun.

Další finanční rezervu si lidé ale vytvářejí nejčastěji formou stavebního spoření, kde má kupříkladu pětina lidí na kontě naspořeno podle průzkumu od 100 do 200 tisíc korun a dalších 12 % dotázaných uvedlo úspory v rozmezí 200 až 300 tisíc korun (i to však "dá" jen 250 mld. Kč, zatímco ve skutečnosti je na stavebku téměř 400 mld. Kč).

Přestože bychom sečetli maxima rozpětí všeho, co lidé v průzkumu "přiznali", dostaneme jen 650 miliard, což se skutečně blíží sumě držené na běžných účtech, která dosáhla koncem října 684 miliard korun (slamníky jsou ovšem navíc).