Mají nárok na poskytování alespoň minimální mzdy všichni zaměstnanci? Rozlišuje zákon, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, o hlavní či vedlejší nebo o souběžný pracovní poměr?

Mzdové otázky jsou v podnikatelské sféře ponechány smluvnímu ujednání účastníků pracovně-právních vztahů. Výše mzdy, kterou zaměstnavatel svým zaměstnancům za vykonanou práci poskytuje, se řídí nabídkou a poptávkou na trhu práce, a vyjadřuje tak cenu pracovní síly. Výše mzdy se v prvé řadě odvíjí od dohody podnikatele, jakožto zaměstnavatele, se zaměstnancem a dále od smluv organizací zastupujících smluvní strany (odborové organizace na straně jedné a zaměstnavatelské svazy na straně druhé). Stát pouze předepisuje nejnižší přípustnou úroveň odměňování, když stanoví minimální mzdové tarify a minimální mzdu. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Mzda nesmí být nižší než minimální mzda. Pokud není uzavřena kolektivní smlouva nebo mzda není v kolektivní smlouvě sjednána, nesmí být mzda nižší než příslušný minimální mzdový tarif. Do mzdy se pro tyto účely zahrnují všechny složky mzdy, nezahrnuje se však mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek a příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci.

Nárok na poskytování alespoň minimální mzdy mají všichni zaměstnanci v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, o hlavní či vedlejší nebo o souběžný pracovní poměr. Nárok na minimální mzdu vzniká i tehdy, jestliže zaměstnanec sjednal několik pracovních poměrů, a to i s jedním zaměstnavatelem. V každém pracovním poměru vzniká nárok samostatně. Minimální mzda se však nevztahuje na činnosti prováděné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti); u nich je stanovení výše odměny výhradně smluvní záležitostí.

V kolektivních smlouvách lze dohodnout minimální mzdu vyšší, než předepisuje vládní nařízení. Zásadně půjde nejen o částky převyšující minimální mzdu, ale též úroveň minimálních mzdových tarifů. Odbory, které chrání své členy a další zaměstnance, obvykle nesjednají kolektivní smlouvu, která by zaručovala zaměstnancům nižší výdělky, než zaručují minimální mzdové tarify. Pro ostatní zaměstnavatele, u kterých není uzavřena kolektivní smlouva, nebo nejsou mzdové podmínky v kolektivní smlouvě sjednány, platí minimální mzdové tarify. Minimálních mzdových tarifů je 12. Tarifní stupně jsou rozlišeny podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce od těch nejméně kvalifikovaných a nejhůře odměňovaných prací (1. tarifní stupeň) až po ty nejkvalifikovanější a nejlépe placené (12. tarifní stupeň). Tarifní stupnice je vlastně stupnicí minimálních hodinových nebo měsíčních mezd pro zaměstnance vykonávající při týdenní pracovní době 40 hodin různé typy činností odpovídajících konkrétnímu tarifnímu stupni. Minimální mzdový tarif stanovený pro první (nejnižší) tarifní stupeň má shodnou výši s minimální mzdou. Minimální mzda tedy může být v praxi legálně uplatňována jen vůči velmi úzké skupině pracovníků vykonávajících nejméně kvalifikované práce, odpovídající 1. tarifnímu stupni.

Jaké konkrétní práce zahrnuje 1. tarifní stupeň, který je na úrovni minimální mzdy?

Obecně lze říci, že jsou to činnosti sestávající z jednoznačných opakujících se pracovních operací, konané s jednoduchými pomůckami a ručními nástroji (úklid, mytí) bez vazeb na další procesy a činnosti, jednotlivé manipulační operace s jednotlivými kusy a předměty malé hmotnosti (do 5 kg) v příznivých vnějších podmínkách. Jako příklady lze uvést následující práce:

Kontrola příchodu a odchodu zaměstnanců a dalších osob, příjezdů a odjezdů vozidel, výdej klíčů.

Provádění běžného úklidu, výměna prádla, vynášení odpadků, provádění dezinfekce, čištění koberců elektrickým vysavačem.

Přípravné a dílčí práce v obchodním provozu včetně ruční přepravy zboží.

Drobné šicí práce, našívání kapes, poutek, obrubování, přišívání knoflíků.

Značkování a drobné opravy prádla a oděvů ručně i strojně, sestavování nebo vážení dávek pro určený způsob praní a typy praček.

Pomocné práce při výrobě jídel, například sběr, mytí a čištění nádobí, obsluha ručních kuchyňských strojků.

Ošetřování veřejné zeleně zaléváním, okopáváním a podobně.

Balení a příprava sazenic k expedici.

Obsluha jednoduchých rozmnožovacích zařízení.

Doručování různých druhů zásilek.

Pro některé skupiny zaměstnanců jsou přitom stanoveny snížené sazby minimální mzdy nebo minimálních mzdových tarifů, a to příslušným procentem ze základních sazeb (za hodinu a za měsíc):

90 %, jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18 až 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu,

80 % , jde-li o mladistvého,

75 % , jde-li o zaměstnance, který je poživatelem částečného invalidního důchodu,

50 %, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu a mladistvého, který je plně invalidní a nepobírá plný invalidní důchod.

Minimální mzdové tarify (podle nařízení vlády č. 333/1993 Sb., v platném znění) chrání tedy především zaměstnance malých podniků a živnostníků, kde není uzavřena kolektivní smlouva a na něž se nevztahuje ani kolektivní smlouva vyššího stupně. Minimální mzda pak platí pro zaměstnavatele, na které se kolektivní smlouva vztahuje.


Richard W. Fetter se zabývá hlavně pracovním právem. Připomíná: Minimální mzda může být uplatňována jen vůči úzké skupině pracovníků vykonávajících nejméně kvalifikované práce.

Související